Josef Vágner

Před Afrikou

Josef Vágner se narodil 26. 5. 1928 ve Ždírnici. Téměř celý život zasvětil studiu, přičemž výchozím předmětem bylo lesnictví. Tomu podřídil i svou první práci - náčelník. Správy vojenských lesů a poté učitel na lesnickém učilišti ve Svobodě nad Úpou. S manželkou Zdenou vychovali 3 syny a 2 dcery. Jeho celoživotní vášní se stala hudba (sám hrál na housle) a sbírání obrazů, především od Zdeňka Buriana.

foto (c) Nadace Josefa a Zdeny Vágnerových

Expedice

Vše se změnilo 1. 7. 1965, kdy nastoupil na post ředitele královédvorské zoo. Důvodem nástupu bylo splnění jeho dětského snu - poznat Afriku. A již tehdy vznikl nápad vybudovat v místním údolíčku safari.

První 3 expedice, v letech 1968 (Uganda), 1969 (Uganda) a 1970 (východní Afrika), byly spíše menšího rázu. Dovezeni byli například kočkodani bělonosí, krokodýli nilští, žirafy masajské, antilopy losí či vrané a nebo různé druhy jedovatých hadů. V roce 1970 byli zároveň dovezeni první nosorožci tuponosí.

Expedice v roce 1971 byla již většího rozsahu. Bylo dovezeno téměř 500 zvířat, mezi nimi například 8 šimpanzů, 46 zeber Grévyho, stádo antilop hirol či buvoli kaferští. Ale hlavně byla dovezena skupina nosorožců dvourohých východních.

Odchyt nosorožce.

foto (c) Nadace Josefa a Zdeny Vágnerových

Další 2 expedice, v letech 1972 a 1973 byly opět menší, ale za to zoologicky vzádnější. Zvířata jako antilopa žirafí, antilopa srnčí či bůvolec káma jsou dnes raritami. V obou expedicích se opět vyskytly nosorožci tuponosí. V roce 1972 jich bylo dovezeno 5 (1,4) a následující rok matka s mládětem.

Největší, doslova gigantická, expedice byla uskutečněna v roce 1974. Bylo dovezeno přes 800 zvířat, z nichž mezi nejzajímavější patří gorily nížinné, pes hyenový, bahnivci horští, antilopy bongo, dropové kori, orel Verreauxův nebo zmije pobřežní. Transport všech těchto zvířat je považován za největší transkontinetální přesun zvířat na celém světě!

Ing. Josef Vágner při odchytu antilopy.

foto (c) Nadace Josefa a Zdeny Vágnerových

Poslední expedice se uskutečnily v letech 1975 a 1976. Obě expedice už byly menšího rozsahu. Nejvýznamějšími zvířaty z těchto expedic byla skupina nosorožců tuponosých severních ze Súdánu.

Ing. Josef Vágner se skupinou vzácných nosorožců tuponosých severních.

foto (c) Nadace Josefa a Zdeny Vágnerových

Celkem bylo dovezeno okolo 2000 zvířat, která dala základ chovným skupinám po celé Evropě a královédvorská zoo se stala unikátní genobankou afrických zvířat.

Ředitelský post předčasně opustil v březnu 1983, aby se mohl léčit z nemocí, které pochytal během expedic (malárie, hepatitida…). Vypuštění autobusů do safari se tak jako ředitel nedočkal. Safari bylo dokončeno až v roce 1989, za ředitelování MVDr. Pavla Suka. Josef Vágner chtěl původně pustit auta či autobusy i mezi lvi. Díky tomu byla u výběhu lvů postavena brána pro autobusy. Nikdy však nebyla využita. Lví safari bylo postaveno kousek dál až v roce 2015.

Další aktivity

Josef Vágner se neangažoval pouze v případě královédvroské zoo, ale i jinde. Pomohl například v projektu vzniku zoo v Košicích či vypracoval projekt na  záchranu nosorožců indických v Asuánu.  Byl to velmi oblíbený člověk.

Často také přednášel, nejen v Československu, ale také například v Polsku, Nizozemí, Dánsku, Švédsku či Anglii.

Napsal také mnoho knih, například Sen Safari, Mzuri Afrika, Zvířata v Africe nebo Rádžové indických džunglí.

Dalším jeho koníčkem byla myslivost. Josef Vágner byl vášnivým myslivcem a nikdy neopomněl na milovanou srnčí zvěř.

Ing. Vágner na honu.

foto (c) Nadace Josefa a Zdeny Vágnerových

Ing. Josef Vágner zemřel 6. 5. 2000 ve Dvoře Králové nad Labem. Na jeho památku vznikla v roce 2013 v Neumannově vile v královédvorské zoo stálá expozice, která nese název Africké expedice Josefa Vágnera. 

Nově po něm také bylo pojmenováno safari v zoo - Africké safari Josefa Vágnera

PS: Speciální poděkování patří paní Lence Vágnerové, dceři Josefa Vágnera, která byla tak laskavá a poskytla mi všechny tyto úžasné fotografie.