Zoo Berlin

Na konci června 2022 se mi konečně splnil jeden z velkých snů a já konečně navštívil dvě berlínské zoo – Zoo a Tierpark. Tierpark je jednou z největších zahrad v Evropě a společně mají největší druhovou skladbu zvířat na světě. Mezi tou samozřejmě nechybí ani nosorožci.

Nejprve se podívejme do historie. Starší z obou zahrad – Zoo Berlin – ve své historii chovala hned čtyři druhy nosorožců. Jako první se v ní objevili nosorožci dvourozí, a to již v roce 1870. V dalších letech se tu na kratší i delší dobu objevovali další nosorožci tohoto druhu, současný chov začíná roku 1954 příchodem samice z Afriky. V roce 1872 přišel z Indie samec nosorožce indického a stal se tak druhým zde chovaným druhem. Po jeho úhynu v roce 1909 přišli další nosorožci až v roce 1958 a od té doby chov pokračuje až do dnešních dnů. Třetím zde chovaným nosorožčím druhem byl nosorožec sumaterský. Samice zakoupená na aukci v Antverpách sem přišla v roce 1878 a žila v zoo dva roky. V zoo byl chován i jižní poddruh nosorožce tuponosého, a to mezi léty 1963 – 1997.

Historie chovu nosorožců v Tierparku je chudší o jeden druh. Podobně jako v zoo, i zde byli jako první chováni nosorožci dvourozí, a to do roku 1956. Chov byl ukončen v roce 1983. Druhým nosorožčím druhem byl ten nejčastěji chovaný – nosorožec tuponosý jižní, jehož chov trval od roku 1964 až do roku 2008. Konečně třetím zde chovaným druhem byl nosorožec indický, jehož chov započal v roce 1966 a trval až do roku 2019, kdy byl přerušen. Z tohoto chovu pochází i naše plzeňská Manjula.

Jak je vidno z předchozích řádků, z hlediska nosorožců nešlo o úplně nejlepší načasování. Tierpark byl úplně bez nosorožců, protože pavilon tlustokožců, kde dříve žili, prochází kompletní rekonstrukcí a s nosorožci se v něm již nepočítá. Nikde jsem se ani nedočetl, zda se nosorožci mají do zoo později vrátit. V zoo byla situace o něco lepší. Nosorožce tu stále chovají, nikoliv však na dvou místech, jako ještě před nedávnem, ale pouze na jednom. Dosavadní pavilon nosorožců indických (takové vykachličkované kóje) šel k zemi a na jeho místě roste pavilon nový, jehož dominantou bude vysoká pagoda. V roce 2019 tak nastaly obrovské čachry, protože nejprve ze zoo odešly samice Narayani a Jhansi do nizozemského Mierla a do zoo se z Tierparku přesunula samice Betty s mladým samečkem Karlem, který žel v září 2021 uhynul. Chovný samec Belur z Tierparku pak odešel do Norimberka. Betty s Karlem našli dočasný azyl v expozici nosorožců dvourohých. Odtamtud již o rok dříve odešel chovaný samec Jasper (dvorský odchov) do Yorkshiru a samice Kumi do Magdeburgu + uhynuly samice Ine (1986 – 2018) a později Kilaguni (1974 – 2020).

V současnosti se tak v zoo nachází tři nosorožci dvou druhů. Nejvíce jsem chtěl spatřit Betty (*1995), matku plzeňské Manjuly. Jenže zdejší expozice nosorožců dvourohých disponuje pouze jedním výběhem s kalištěm (+ oddělitelným dvorkem), takže se tu nosorožci během dne střídají. Na mě tak zrovna vyšla mladá samička nosorožce dvourohého Maisha (*2018), jejíž matka Maburi (*2022) žije v zoo také. Čekání na dalšího nosorožce nebylo vzhledem k rozloze zoo a časovému presu možné, takže jsem si užil Maishu a snad se za pár let podívám na indičáky v novém.

Maisha (*2018), dcera Maburi a Jaspera, dvorského odchovu z roku 1991.

Maisha zblízka.

Pavilon nosorožců dvourohých.

Výběh nosorožců dvourohých, v pozadí oddělitelný dvorek.

V pozadí kaliště.

Cedulky u výběhu.

Pagoda, dominanta nové expozice nosorožců indických. Víc vyfotit nešlo. V komplexu s nimi budou tapíři čabrakoví a přímo ve výběhu prasata visajanská.

Mimochodem, nosorožci jsou vidět už u vchodu Elefantentor. :)