Zoo Köln

Na konci září jsme využili výhodný noční spoj RegioJetu a vyrazili do německého Kölnu – Kolína nad Rýnem. Jde o třetí nejstarší zoo v Německu (starší jsou pouze Berlín a Frankfurt), chovají jednu z největších kolekcí zvířat na světě. Známé je jejich Terárium s několika druhy vzácných varanů nebo unikátními zlatými teju, úspěšný chov lemurů, rozsáhlý chov vodních ptáků a samozřejmě i chov nosorožců.

Zoologická zahrada byla založena v roce 1860 a první nosorožec je vlastně jen možná báje. Existují pouze neurčité dohady, že někdy mezi léty 1863 a koncem století se v Kölnu objevil nosorožec sumaterský (Dicerorhinus sumatrensis). Neexistuje pro to žádný relevantní důkaz, možná šlo o pouhou zastávku kočovné menažérie. Totéž platí o sumaterském nosorožci z roku 1936, který měl být v Kölnu krátkodobě vystaven. Opět, neexistují žádné ověřitelné důkazy, a tak nelze s určitostí říct, že se sumaterští nosorožci v Kölnu někdy objevili. Údaje pochází z knihy The rhinoceros in captivity od Keese Rookmaakera.

První zdokumentovaný nosorožec se tak v kolínské zoo objevil v roce 1872. Šlo o samici nosorožce indického (Rhinoceros unicornis) jménem Schöne Marie (Krásná Marie). Ta pocházela z odchytu a přišla ve věku cca dvou let. Po dvou letech obydlela tehdy novou přístavbu k pavilonu žiraf a antilop, která dodnes stojí. Marie žila v zoo do roku 1900. Další nosorožec indický se v zoo objevil až po 78 letech. Tehdy z Gelsenkirchenu přišel samec Ypsilon či Yamatari, původem z Basileje, kde se v roce 1976 narodil. Ten obydlel stejný výběh jako předchozí samice. V roce 1986 se k němu přidala samice Gomati (*1979) původem z indické Kalkaty. Ypsilon ovšem následují rok uhynul a místo něj do Kölnu přicestoval dvouletý samec Bruno ze Stuttgartu. Rozmnožení zvířat se nepodařilo a nosorožci žili v zoo do roku 1997. Tehdy Gomati odešla do Singapuru, kde by ve zdejším Night Safari měla stále žít. Bruno odešel zpět do Stuttgartu, kde se stal chovným samcem a v době psaní článku je nejstarším nosorožcem indickým v Evropě.

Bruno ve Stuttgartu, který si několik let pobyl v Kölnu.

Foto (c) Michal Peterka

Nyní nepůjdeme úplně chronologicky, ale na rozdíl od nosorožců dvourohých je tento chov již ukončený. V roce 1969 přišel do zoo první nosorožec tuponosý jižní (Ceratotherium simum simum). Šlo o ročního samce Frankieho z odchytu v jižní Africe. O tři roky později jej doplnila šestiletá samice Sanni, rovněž z odchytu. Nosorožci po pár letech opustili pavilon tlustokožců a obydleli nový prostor „přes cestu“, kde do té doby byli kopytníci. Párový chov nosorožců tuponosých se obvykle nedaří, zvířata se nemnoží, což je i kolínský případ. V roce 1987 tak do zoo přišla z Krefeldu, původem z odchytu, samice Sana (*1964). Již o rok později se ale vrátila zpět do Krefeldu. V roce 1990 bylo poté rozhodnuto o ukončení chovu nosorožců a Frankie se Sanni odešli do Dvora Králové, kde se měli stát stimulem pro nosorožce tuponosé severní.

Sanni

Foto (c) Jan Žďárek

Posledním nosorožčím druhem v Kölnu jsou nosorožci dvourozí východní (Diceros bicornis michaeli). První zástupce tohoto druhu se v zoo objevil v roce 1908, kdy byla dovezena několikaměsíční samice z Keni. Obydlela opět pavilon tlustokožců. Není zcela jasné, kdy samice uhynula, naposledy byla viděna v roce 1914. Další nosorožec, samec, se v zoo objevil v letech 1953 až 1957, nicméně o něm nejsou žádné další údaje. Novodobý chov poté započal v roce 1997, kdy z přicestovali dvouletý samec Taco z Hannoveru a tříletá samice Tisa z Berlína. Společně obydleli opět starý pavilon tlustokožců. Když ani po jedenácti letech nedokázal pár zplodit mládě, odcestovala Tisa v roce 2009 do Bioparcu Doue la Fontaine, kde následně s dvorským odchovkem – samcem Joulem odchovala své první mládě. K Tacovi měla přibýt nová samice, ovšem se tak již nestalo. V roce 2023 byla dokončena stavba nové expozice, která se nachází v místech původního prostoru nosorožců tuponosých. Taco se do ní krátkodobě nastěhoval, ale posléze bylo rozhodnuto o pořízení nového chovného páru. Taco tak v červenci 2024 odešel do Frankfurtu, kde byla opuštěná expozice po nosorožcích dvourohých jižních. Köln nicméně nezůstal bez nosorožců dlouho, již v září se do nové expozice nastěhoval samec Malte (*2019) z Rotterdamu, původně z Magdeburgu. Na konci října se k němu přidala samice Hazina (*2017) z Bioparcu Doue la Fontaine, původem z Chesteru.

Nový samec Malte, toho dne se bohužel víc neukázal.

Foto (c) Michal Peterka

Jak již bylo několikrát zmíněno, všechny nosorožčí druhy ze začátku obývali pavilon tlustokožců. Ten byl v roce 1874 přistaven k původnímu pavilonu antilop a žiraf z roku 1863. Obývali jej sloni, hroši i nosorožci a přesně v tomto pořadí jej velká zvířata také opouštěla – sloni v roce 2004, hroši v roce 2010 a nakonec nosorožci v roce 2024. Dnes už je k němu přidružená pouze jedna ptačí voliéra a výběh štětkounů.

Starý pavilon tlustokožců a původní výběh nosorožců, nyní odpočinková zóna.

Foto (c) Michal Peterka

První nosorožci, kteří pavilon opustili, byli nosorožci tuponosí jižní, když v 80. letech obydleli původní výběh kopytníků, který je pouze na opačné straně cesty než dosavadní pavilon. Po jejich odchodu získali tuto část pižmoni. Při přípravě nové expozice pro nosorožce dvourohého bylo rozhodnuto tuto část opět využít + navíc i vedlejší výběh bizonů. Chov pižmoňů v Evropě skomírá, naopak bizonů je dostatek. V roce 2023 byl komplex dokončen a skládá se ze dvou vstřícných výběhů se stylovými vyhlídkami. Pavilonky byly přetvořeny z původních stájí, zůstal jim ovšem původní, řekněme, slovanský chaloupkový vzhled, což k africkým nosorožcům tak úplně nesedí. Ale důležitější je to samozřejmě uvnitř, zevnějšek je pouze estetický detail.

První nosorožčí výběh, který dříve obývali i nosorožci tuponosí, poté pižmoni a nyní opět nosorožci, tentokrát dvourozí.

Foto (c) Michal Peterka

Druhý výběh nosorožců, dříve bizoni

Foto (c) Michal Peterka

Pavilonky, původní stáje mají pro nosorožce prostě nevšední vzhled. Ale mít z okna výhled do výběhu nosorožců? Luxus.

Foto (c) Michal Peterka

U první výběhu je velká krytá vyhlídka, u druhého otevřená.

Foto (c) Michal Peterka