Úvod > Zoo Salzburg

Zoo Salzburg

30.08.2024 13:05

Poslední navštívenou zoo v rámci zootripu 2024 byla Zoo Salzburg. Ta byla otevřena v roce 1961 a za mě se jedná o jednu z nejhezčích zoo, kde jsem dosud byl, a to zejména díky jejímu skvělému využívání prostoru. Přes polovinu areálu se táhne hora, jejíž skalnatá úbočí jsou chytře využita jako přirozená zadní stěna několika výběhů. Prakticky z celé zoo je poté výhled na masiv Untersberg, který je nejimpozantnější právě u nosorožců.

Nosorožci se v zoo objevili až v roce 1991, kdy z Mnichova přišla trojice nosorožců tuponosých jižních (Ceratotherium simum simum) – samec Denny (*1971) a Baby (*1971) a Kathi (*1972). Ve stejném roce se k nim ještě přidal druhý samec Benno (*1981) z Lipska, původem z amerického Knoxville. Nosorožci obydleli nový komplex africké savany na samém konci areálu, který zabírá podstatnou plochu zoo. Ke čtveřici se v roce 1999 přidala samice Kifaru (*1982) z Tierparku Berlin, původem z amerického San Diega. I přes větší množství zvířat i takřka ideální podmínky se nepodařilo nosorožce rozmnožit. Mezi roky 1998–2000 byla deponována Kathi do Zoo Ústí nad Labem, kde měla být poslední šancí na rozmnožení nosorožců, což se ovšem nepodařilo, a tak se po dvou letech vrátila zpět do Salzburgu. V roce 2008 odešli Denny a Baby do Augsburgu a v Salzburgu zůstala trojice Benno, Kathi a Kifaru. Již v následujícím roce byla ovšem dovezena trojice samic původem z Jihoafrické republiky. Šlo o samice Yeti (*1999), Tamu (*2006) a Maliu (*2007), přičemž Yeti byla matkou Malii. V roce 2010 uhynula starší samice Kathi a o rok později odcestovala Malia, jak bylo od začátku ujednáno, do francouzského Peaugres, kde dodnes žije a je dvounásobnou matkou. Další změny nastaly v roce 2012, kdy starší Benno nedokázal samice odpářit, a tak bylo rozhodnuto o jeho výměně. Benno odcestoval do italského Bussolenga, kde dodnes žije. Do Salzburgu zamířil samec Athos (*2002) z maďarské Nyiregyháza, původem je z německého Hodenhagenu.

Athos

Foto (c) Michal Peterka

Nicméně se postupem času ukázalo, že Athos o samice nejeví absolutně žádný zájem. On i samice byli zdravotně v pořádku, navíc samice Yeti a Tamu mladé a geneticky cenné pro svůj jihoafrický původ. Do hry tak vstoupil Leibnizův institut pro výzkum divoce žijících i v lidské péči chovaných zvířat, zkráceně IZW, který nosorožce zkontroloval a následně všechny tři doporučil k umělé inseminaci. K té se přistoupilo v letech 2013 a 2014, načež obě samice úspěšně zabřezly. Tamu porodila v dubnu 2015 samce Amadou, v září téhož roku se poté Yeti narodil samec Tayo. Obě samice zvládly svá první mláďata zdárně odchovat, a tak oba mladí samci mohli v roce 2018 společně odejít do turecké Zoo Bursa. Další inseminace proběhla v roce 2017, ale neúspěšně, povedla se až na začátku roku 2019, kdy zabřezla Tamu. Otcem i v tomto případě byl samec Athos. Tamu porodila své druhé mládě v červnu 2020, tentokrát samičku, pojmenovanou jako Tamika. Ve stejném roce uhynula samice Kifaru. Mladá Tamika by v brzké době měla Salzburg opustit a přemístit se do jiné zoo, kde bude začleněna do nového stáda a dostane šanci mít další mládě. Zda se bude zoo pokoušet o další umělou inseminaci není známo. Mimochodem, salzburská zoo je jednou ze zahrad zapojených v projektu Biorescue a sperma samce Athose bylo použito oplodnění embrya od samice Eleonore z Pairi Daizy, které bylo následně poprvé v historii úspěšně vloženo do náhradní matky a je tak významným krokem k záchranně severního poddruhu nosorožce tuponosého (více v sekci Záchranné projekty).

Yeti, Tamika a Tamu

Foto (c) Michal Peterka

Nosorožčí expozice vznikla přímo pro nosorožce v roce 1991 v zadní části zoo a disponovala nejprve jedním pavilonem, od roku 2001 dvěma. Starší pavilon je přístupný návštěvníkům, mají v něm vnitřní expozici mangusty a častou jsou tu k vidění také lemuři kata, kteří jsou v této části puštěni na volno a pavilon využívají jako vnitřní prostor. První pavilon disponuje třemi menšími boxy, nový pavilon mj. disponuje speciálním boxem pro odběr spermatu či umělé oplodnění. K pavilonům přiléhají celkem tři výběhy. Dva jsou klasické hliněné výběhy s několika kameny a kmeny a kališti. Ale pak mají nosorožci také přístup do velkého, travnatého výběhu s naprosto impozantním výhledem na masiv Untersberg. Ten sdílejí s antilopami vranými, voduškami červenými nebo zebrami Grévyho a zřejmě do něj nechodí pravidelně, ale já to štěstí měl a viděl v něm samce Athose. Tenhle výběh je skutečným unikátem a řadí se k tomu nejúžasnějšímu, co jsem dosud v zoologických zahradách viděl.