Nosorožec dvourohý východní (Diceros bicornis michaeli)

Nejvíce úspěchů si královédvorská zoo připsala v chovu nosorožců dvourohých východních, u nichž dodnes patří k největším chovatelů na celém světě.

70. léta

Nosorožci dvourozí se do královédvorské zoo dostali podobný způsobem jako ostatní afričtí nosorožci – ze svých expedic je dovezl Josef Vágner. Výprava v roce 1971 byla co se týče počtu zvířat druhou největší a vedle žiraf masajských, hirol, šimpanzů či jedovatých hadů přicestovali do zoo také první nosorožci dvourozí východní. Deset přibližně ročních zvířat bylo dovezen z Keni, a sice v počtu čtyř samců (King, Ken, Lord a Murray) a šesti samic (Zina, Elsa, Jimmi, Lenka, Tuty a Jarča). Všichni nosorožci patřili a dodnes patří k východnímu poddruhu (Diceros bicornis michaeli). Zimní období roku trávili nosorožci ve vytápěných ocelových halách, letní měsíce v nápodobě odchytového afrického kempu. Již o necelý rok později byl do americké Zoo Jacksonville prodán mladý pár nosorožců Lord a Lenka. Ti žili ve stejné zoo do roku 1978, kdy se jejich cesty rozešly – Lord odešel do San Antonia, kde se stal několikanásobným otcem, Lenka odešla do Columbusu a mládě nikdy neměla.

Skupina dvourohých nosorožců v Africkém kempu. Nelze s určitostí říct, o které nosorožce se jedná. Protože ale v kempu byli v letech 1971-72 a na fotografii je osm nosorožců, odpovídalo by to roku 1972. Mělo by se tedy jednat o samce Kena, Kinga a Murrayho a samice Zinu, Elsu, Jimmi, Tuty a Jarču. 

Foto (c) Archiv Martina Vobruby

V roce 1973 se celé stádo přesunulo do nového, přímo pro nosorožce postaveného pavilonu, který sdíleli se stádem nosorožců tuponosých jižních. Ve vnitřních boxech žili odděleně, do venkovního výběhu chodili jeden čas oba druhy společně, a to až v počtu neuvěřitelných 21 jedinců. Na sklonku roku byli poté nosorožci přemístěny do druhého pavilonu, stojícího jen pár metrů od prvního, který byl původně určen pro zebry. Následující rok byla v rámci vůbec největší Vágnerovy výpravy dovezena trojice mladých nosorožců. Kterou tvořili samec Addo a samice Sabi a Satara. Zvířata se připojila ke stádu, ale obývala samostatný vnitřní box, do venkovního výběhu chodili společně s ostatními. V témže roce byl prodán samec Murray do polské Wroclawi, ze které se v roce 1980 vrátil. Sabi byla v malé skupině napadána, a tak byla přemístěna k většímu stádu, načež Addo a Satara v roce 1976 odešli do zlínské zoo (více v samostatném článku). Od roku 1976 chodili nosorožci dvourozí do výběhu již samostatně a začaly se projevovat také první pokusy o páření. První skutečné páření proběhlo v červenci 1976, kdy byla samice Elsa ve stejný den pářena jak samcem Kingem, tak samcem Kenem. Elsa při jednom z těchto páření zabřezla. Další často pářenými samicemi byly Tuty, Zina a Sabi. Chov více nosorožců dvourohých přinášel řadu šarvátek, při kterých docházelo ke zranění zvířat, nejvíce napadána byla samice Jimmi, která byla následně oddělena a vážně zraněn byl Ken, který nicméně zvládl plodně napářit samici Sabi. Elsa byla před porodem oddělena do samostatného boxu (kvůli čemuž byla Jimmi přesunuta na centrální zimoviště), kde 2. října 1977 porodila své první mládě, které bylo rovněž prvním svého druhu u nás. Odchov probíhal standardně, nicméně následně se začal horšit stav samice Elsy, která nakonec v dubnu 1978 uhynula a Elvíra zůstala sama.

Elsa s Elvírou v porodním boxu

Foto (c) Safari Park Dvůr Králové

Elvíru se podařilo zachránit, i když zpočátku byl její osud rovněž nejistý. Špatný zdravotní stav byl také u páru Ken a Tuty, kteří trpěli hemolytickou anémií, na jejíž následky a celkově oslabení imunitního systému postupně v letech 1978 a 1979 uhynuli. Na pravděpodobně stejné onemocnění uhynula již v roce 1976 i samice Zina.

V roce červenci 1978 porodila samice Sabi své první mládě, samičku Sali, kterou zdárně odchovala. Ve stejné době byla do té doby osamoceně žijicí Elvíra spojena se samicí Jarčou, která se stala Elvíře opatrovatelkou a žili spolu jak ve výběhu, tak i v pavilonu. Ve stejném roce se podařilo z amerického Cincinnati dovézt ročního samce Isise, nazývaného ve své rodné zoo Bubba. Mladý Isis byl spojen s Elvírou a Jarčou, kterou později nahradilo druhé zde narozené mládě Sali. V březnu 1979 se narodilo třetí zdejší mládě – samice Jimmi porodila na centrálním zimovišti samce Jimma, jehož otcem byl samec King, který v roce 1978 uhynul.

80. léta

Na centrální zimoviště byla umístěna i ze Zlína se navrátivší samice Satara, která při pokusu o transport do pavilonu uhynula na srdeční kolaps. Jimmi i Jimm byli v roce 1981 odvezeni na pavilon, čímž skončil chov nosorožců na centrálním zimovišti.

Jimmi byla zpočátku držena samostatně, Jimm byl postupně začleňován do tříčlenné skupiny mladých zvířat (Isis, Elvíra a Sali), což se nakonec podařilo. V roce 1980 se do Dvora vrátil samec Murray, protože ve Dvoře chyběl dospělý samec. Murray byl spojen se samicí Jimmi, kterou se pokoušel pářit, ale ke skutečnému páření nikdy nedošlo. Protože v zoo dospívali samci Isis i Jimm, byli nakonec Murray společně se samicí Sabi v roce 1983 prodáni do švýcarské Zoo Zürich. Murray tam byl úspěšně spojen se samicí Mtoto, která porodila samce Kifaru II, který se v dospělosti stal chovným samce v Chesteru a Hannoveru. Murray následně v roce 1988 odešel do estonského Tallinu, kde s ním více než deset let žila samice Sheiba/ Macha. Po její smrti žil Murray až do svého úhynu v roce 2010. Dožil se tak 40 let a stal se nejdéle žijícím nosorožcem dvourohým dovezeným z Afriky do Dvora. Sabi se v Zürichu stala matkou dvou samců – Quinta a Usoniho, kteří se stali chovnými samci v Port Lympne, resp. v Krefeldu (Usoni je otcem jednoho ze současných dvorských chovných samců – Davua). Sabi uhynula v roce 2008.

Mladá čtveřice nosorožců rychle dospívala a začaly se objevovat první náznaky pokusů o páření. Skupina tak byla rozdělena na páry, a sice Isis s Elvírou a Jimm se Sali. Z prostorových důvodu byli Isis s Elvírou v dubnu 1982 přesunuti do prvního pavilonu, kde Elvíra zabřezla. O rok později byli vráceni zpět do prvního pavilonu, po odchodu Murrayho a Sabi. K Isisovi a Elvíra byla přidána Jimmi, kterou Isis rovněž plodně napářil. Březí Elvíra byla společně s Jimmem opět přehnána do druhého pavilonu, kde v květnu 1984 porodila své první mládě, samce Eliho, první mládě v druhé generaci zde narozených nosorožců. Ve stejné době byl spojován Isis se Sali, se kterou se rovněž spářil.

Isis se ukázal jako velmi plodný samec, a tak byl konec 80. let ve znamená mnoha přírůstků. V prosinci 1984 porodila Jimmi své druhé mládě – samici Jessi, po dalším páření s Isisem znovu zabřezla a v květnu 1989 porodila samce Jose. Sali porodila v červnu 1986 své první mládě, samce Sada. Po jeho odstavu byla spojena znovu s Isisem, se kterým při páření znovu zabřezla a v říjnu 1989 porodila samici Sany. 

Zleva Jos, Nájin (tuponosý severní) a Sany s ošetřovatelem Miroslavem Svitalským.

Foto (c) Safari Park Dvůr Králové

V roce 1986 začaly být pro nosorožce využívány prostory tzv. nové karantény, která byla stranou návštěvnických cest. Jako první sem zamířili samci Jimm a Eli, následně i samice Elvíra. Po odstavu sem byla přesunuta samice Jessi, která byla spojena s Elim, se kterým se úspěšně spářila. Eli se tak stal prvním samce ze zdejšího chovu, který se zapojil do reprodukce (pětiletého Jimma předběhl o půl roku). Objekt nové karantény přestal být využíván v roce 1990. Na podzim 1989 odcestoval samec Sado – jeho novým domovem se stala americká Atlanta, kde zřejmě bez potomků uhynul v roce 2010.

 

90. léta

Samice Elvíra porodila své další mládě v srpnu 1990 – samici Eimi. V té době se ošetřovatelé také začali intenzivně věnovat samici Jarče, která jako dosud jediná samice ještě neměla mládě. Jarča měla od útlého věku problémy se samci a její napadání probíhalo i v pozdějším věku. I přes společné připouštění s Elvírou ji Isis stále napadal. Jarča byla hormonálně stimulována a také několikrát vyšetřována. Jako ideální se nakonec ukázalo spojování s klidnějším samcem Jimmem, s nimiž byla i samice Sali. Jimm Jarču několikrát pářil, až v září 1991 konečně zabřezla. Během roku 1990 došlo k přestěhování všech nosorožců tuponosých na do nového, třetího pavilonu, díky čemuž se významně uvolnila kapacita obou původních pavilonů, přičemž první pavilon prošel menší rekonstrukcí. Do nového pavilonu nicméně zamířili o dvourozí nosorožci, jako první v roce 1990 samice Jessi, která tu v červnu 1991 porodila své první mládě – samce Jacoba. Její matka Jimmi porodila ve stejném roce své další mládě – samce Jaspera.

V 90. letech se narodilo nejvíc mláďat nosorožců dvourohých v historii zahrady - celkem 14.

Foto (c) Safari Park Dvůr Králové

Rok 1992 byl velmi rušným, neboť se v zoo objevilo plno nových nosorožců. Svá další mláďata porodily samice Sali (samici Sáru) a Elvíra (samici Etnu) a poprvé rodila také samice Jarča, která na svět přivedla samici Jagu. Ta se narodila s nízkou porodní váhou, a protože Jarča neměla dostatek mléka, musela být přikrmována uměle, což se naštěstí podařilo úspěšně dovést až do odstavu. Jaga byla posléze spojena se stejně starou samicí Etnou. 

Částečně umělý odchov samice Jagy

Foto (c) Safari Park Dvůr Králové

Rok 1992 byl rovněž ve znamení příchodu dvou nových samců. Jako první přišel v říjnu třináctiletý samec Mabu původem z Magdeburgu, odkud byl získán výměnou za samce Eliho (v Magdeburgu se stal jednou otcem). Byl spojován s více samicemi, zabřezly s ním pouze Jimmi a Jessi, jejích dvě mláďata, samice Jiddah a Jola, byla odchována. Mabu uhynul v roce 1999. Druhým příchozím byl sedmnáctiletý samec Cody, který přišel z berlínské zoo, nicméně původ má v australském Sydney a jeho prarodiče pocházeli z divoké přírody. Geneticky šlo tak o velmi cenného samce, který ovšem neuměl pářit. Zpočátku mu tak pomáhali ošetřovatelé, následně po získání zkušeností to již zvládl sám. Postupně plodně napářil samice Sali, Elvíru, Jarču a Eimi. Jako první porodila Sali, a sice v říjnu 1994 samce Saurona. Elvíra své mládě potratila a Eimi úspěšně odchovala své první mládě, samici Elbu, narozenou v srpnu 1996. Elba byla prvním mládětem narozeným ve třetí generaci. Jarča i své druhé mládě, samce Jonáše, porodila s podměrečnou váhou a chybějícím sací efektem, což se ukázalo jako kámen úrazu a umělý odchov Jonáše po šesti dnech skončil jeho úhynem. Jarča již znovu nezabřezla v o rok později, v září 1996, uhynula. Cody další samice nenapářil a uhynul v roce 1999. V roce 1996 uhynula Elvíra, první zde narozené nosorožčí mládě. Samice Sali porodila své předposlední mládě v srpnu 1998 – samici Musso. Nejspíš jste si povšimli, že mláďata se vždy pojmenovávají po počátečnímu písmenu matky, ani tentokrát tomu nebylo jinak, neboť Musso je celým jménem Ssang Yong - Musso. Jejím otcem byl Jimm. Poslední mládětem samice Jimmi a rovněž posledním mládětem ve Dvoře v druhém tisíciletí se stala v lednu 1998 samice Jane Lee, jejíž otcem se po neúspěšných spojováních se samcem Mabu stal Isis.

Jimmi je druhou nejúspěšnější samicí v odchovech mláďat královédvorské  zoo. Na fotografii pravděpodobně s Jane-Lee.

Foto (c) Martin Vobruba

Část mláďata zůstávala ve Dvoře, nicméně část jich zamířila i do dalších evropských zoologických zahrad. V roce 1990 zamířil samec Jos do londýnské zoo a později do Port Lympne, kde se stal otcem jednoho mláděte. O rok později zamířila samice Sany do německého Hannoveru, kde se stala několikanásobnou matkou. V letech 1993 a 1994 zamířili hned dva nosorožci do Lipska – nejprve Jasper a později samice Sára. Jasper se stal v Lipsku několikanásobným otcem a momentálně žije v anglickém Yorkshiru. Dva nosorožci zamířili také do Port Lympne, po Dvoře Králové největším chovatelem nosorožců v Evropě. V roce 1995 samice Etna, kterou v roce 1999 následovala částečně uměle odchovaná Jaga. Etna se stala matkou jednou, Jaga se stala matkou tří mláďat (Tana, Limpopo a Grumeti), přičemž všechna odešla do Afriky – Tana do jižní Afriky, Limpopo do Grumeti v Tanzanii a Grumeti to Mkomazi v Tanzanii. Otcem minimálně jednoho z mláďat Grumeti je samec Jamie, který sem ze Dvora přicestoval v roce 2009.

2000 - 2010

Královédvorská zoo oslavila vstup do nového tisíciletí stylově a již na konci ledna se narodila první mládě – samice Salome, která byla zároveň poslední mládětem pro samici Sali. Na sklonku roku poté porodila své další mládě samice Jessi, a to samce Jeremyho. V té době již Jessi žila na prvním pavilonu, kde strávila zbytek života. Otcem obou mláďat byl Jimm. O rok později porodila své první mládě Elba (samice Ema Elsa), stejně jako o dva roky později i Jiddah (samice Deborah). V roce 2001 dorazil do zoo nový, pětiletý samec Mweru, který se narodil v Port Lympne. Mweru se zpočátku ukázal jako agresivní samec, a tak se jeho první zplozené mládě narodilo až v roce 2007. V roce 2005 se do chovu zapojila i samice Musso, která na konci prosince porodila své jediné mládě, samici Maishu, jejíž otcem byl Isis. Dalším zdejším nosorožcem, který se zapojil do chovu, byl samec Sauron, jeden ze dvou přeživších potomků geneticky vzácného samce Codyho. Ačkoliv se pářil s vícero samicemi, zabřezli s ním pouze Eimi a Jessi. Eimi své mládě potratila, Jessi své páté mládě, samce Jamieho narozené v prvních dnech roku 2006, zdárně odchovala. Ve stejném roce porodila a odchovala své druhé mládě samice Elba, a to samici Etoshu. V roce 2007 se do chovu zapojila samice Jola, která porodila své první mládě, samce Jabu. Na konci roku poté porodila samice Jiddah své druhé a poslední mládě – samce Džantyho.

Chovná samice Elba

foto (c) Michal Peterka

Jabu a Džanty byli posledními mláďaty dvou zdejších významných samců. Jabu byl posledním mládětem pro Isise, který se tak přes různé útrapy (omrznutí horního pysku a konce ocasu, kritický stav na přelomu tisíciletí) za svůj život stal 10x otcem, což je stejný počet jako u Jimma, který se stal otcem Džantyho. Jimm ve stejném roce odcestoval do švýcarského Zürichu, kde se nicméně jeho stav po krátkém čase prudce zhoršil. Jeho stav byl kritický, ukazoval na nádor mozku, nicméně se jen podařilo dostat zpět do Dvora, kde byl zjištěn zánět mozkomíšního moku a zánět horní stoličky. Jimma se podařilo vyléčit a v zoo žil až do roku 2012.

Rok 2008 byl opět ve znamení transportu dvou nadějných mladých samců. Jako první přišel v dubnu teprve dvouletý samec Davu z německého Krefeldu. Jeho původ je velmi zajímavý, neboť jak už bylo zmíněno, jeho otcem je samec Usoni, potomek odchytové samice Sabi. Jeho matkou je pak Nane, původem z berlínské zoo, která byla předmětem dohody za jedno z odchovaných samců (Jacoba nebo Jaspera), nicméně do Dvora nikdy nepřišla a byla umístěna v Zoo Krefeld. Druhým samce se poté v červnu stal již šestnáctiletý samec Baringo II., původem z Port Lympne. Baringo byl vzápětí spojen se samicemi Jessi a Elbou, které obě krátce po sobě zabřezly. V prosinci následujícího roku porodila nejprve Elba samici Evu a o pět dní později porodila Jessi samici Jasmínu. V srpnu 2009 uhynula Jimmi, poslední samice z odchytu a zasloužilá matka pěti mláďat. Rok 2009 byl významný také z důvodu prvního transportu nosorožců do Afriky. Trojice mladých zvířat – Jamie, Jabu a Deborah, odcestovali do Mkomazi v Tanzanii (více v sekci Záchranné projekty a článku Návrat do Mkomazi).

Samec Baringo na sněhu v lednu 2017

Foto (c) Michal Peterka.

2011 - 2020

První mládětem nového desetiletí a rovněž prvním přeživším pro samce Mweru byla samice Just Era, která se v září 2010 narodila samici Jole. Mladý samec Davu byl po své příchodu spojen s podobně starými samicemi Maishou a Etoshou, které začal pářit již ve svých 3 a půl letech, tedy velmi brzy. Jako první zabřezla Maisha, přibližně v červnu 2010, kdy Davuovi bylo necelých čtyři a půl roku. Ve stejnou dobu o rok později zabřezla i Etosha. Maisha své první mládě, samce Mannyho, narozeného v říjnu 2011, zdárně odchovala. Stejně tak Etosha odchovala o rok později narozenou samici Elišku, která se stala první mládětem páté generace narozené ve Dvoře Králové (v linii Elsa – Elvíra – Eimi – Elba – Etosha – Eliška). Po narození zmíněných mláďat nastala několikaletá pauza, kterou ukončilo až druhé mládě samice Maishi – samice Molly – narozená v lednu 2015. Jejím otcem se stal samec Mweru. Ve stejný rok porodila své poslední mládě i samice Jessi, a to pouhý jeden den po samici Molly. Samce Josefa/ Joula zdárně odchovala v již poměrně vysokém věku více než 30 let. 

Jessi se svým posledním mládětem, samečkem Josefem/ Joulem.

Foto (c) Michal Peterka

Joul byl rovněž posledním mládětem pro samce Baringa, který v roce 2017 odcestoval do anglického Maltonu. Chovný samec Davu byl opět spojen s dvěma samicemi zároveň, tentokrát Evou a Jasmínou, které obě plodně napářil. V horizontu pouhých čtyř dní porodily obě samice v červnu 2016 samce Joea a Eliase. Na podzim téhož roku porodila své třetí mládě samice Jola, samici Jasiri Perlu, která měla těžký start do života, protože byla příliš malá a nedokázala dosáhnout na struky matky. Vše vyřešilo krátkodobé umělé dokrmování, načež samička povyrostla a krmila se již sama. Svá další mláďata měly i Etosha s Maishou. V říjnu 2017 porodila Etosha své druhé mládě, samici Emi/ Emilku. Na sklonku roku 2018 poté porodila Maisha své třetí mládě, samce Marvina. Rok 2018 byl také ve znamení úhynu samce Isise, který se dožil úctyhodných 40 let a pěti měsíců. 

Isis v listopadu 2017

foto (c) Michal Peterka

Následně nastal několika letý útlum, který byl způsoben přípravy na transport pěti nosorožců do NP Akagera ve Rwandě. Protože Dvůr disponuje velkými prostory, byli právě do Dvora převezeni dva nosorožci, kteří se transportu následně zúčastnili, a to sice tříletá samice Olmoti z Flamingo Landu, původem z Zürichu, kde se narodila samci Jeremymu, a tříletý samec Mandela, původem z dánského Ebeltoftu, jehož matka se narodila samici Emě Else v Chesteru. Společně se zmíněnou dvojící odešli do Rwandy samice Manny a samice Jasmína a Jasiri. Převoz se uskutečnil v červnu 2019. Více o tomto transportu v sekci Záchranné projekty, v článku Transport do Akagery. Měsíc před transportem byla dovezena šestnáctiletá samice Binti z Doué la Fontaine, původem z berlínské zoo, dcera samce Jaspera, která dosud nedokázala zabřeznout.

Mandela byl do Dvora přivezen kvůli přípravám na transport do Rwandy.

Foto (c) Dominika Stempa

2020 - současnost

V říjnu 2020 byl po dvanácti letech dovezen nový samec za účelem osvěžení krve. Stal se jím sedmiletý samec Embu, původem z Chesteru, který je k samicím ve Dvoře víceméně nepříbuzný. V lednu 2021 uhynula ve věku 35 let chovná samice Jessi, která se stala díky sedmi odchovaným mláďatům zdejší rekordmankou, přičemž dvě z jejích mláďat se vrátila do Afriky. V březnu 2022 se narodilo první mládě po několikaleté přestávce. Matkou se podruhé stala samice Eva, samec byl pojmenován Eda/ Edmund, symbolicky také Kyjev. V polovině prosince se poté matkou poprvé stala samice Molly, která porodila samici Mihindi. Ta se stala další mládětem páté generace nosorožců narozených ve Dvoře (v linii Sabi - Sali - Musso - Maisha - Molly - Mihindi). Otcem obou mláďat se stal samec Davu. V březnu následujícího roku, ve stejný den, kdy Eda slavil své první narozeniny, porodila Maisha své čtvrté mládě, samce Magashiho, jehož otcem je samec Embu, pro kterého je to první mládě.

Magashi, dosud poslední narozené mládě nosorožce ve Dvoře.

Foto (c) Safari Park Dvůr Králové

Pavilony a výběhy

A - první pavilon, B - druhý pavilon, C - třetí pavilon, D - místo původního afrického kempu

Čísla označují jednotlivé výběhy a jejich přirazení k pavilonu, viz. fotky níže.

Zdroj: Mapy.cz

Za více než 50 let chovu vystřídali královédvorští nosorožci dvourozí hned několik míst po celém areálu, kde krátce či dlouhodobě žili. První roky nosorožci trávili zimní období v karanténě, kterou představoval velká ocelová budova s boxy s dřevěným hrazením a menšími venkovní výběhy, která se nachází v současném zázemí parku. Letní období poté nosorožci trávili v napodobenině africké odchytového kempu, kde žila i další africká zvířata včetně nosorožců tuponosých jižních, až do jeho zrušení po roce 1972. Kemp se nacházel v místě současného pavilonu goril, a především výběhu šimpanzů, zasahoval také do současného výběhu sitatung a pavilonu žiraf.  

Pár nosorožců v africkém kempu

Foto (c) Safari Park Dvůr Králové

V roce 1972 již byli nosorožci na zimu přestěhováni do nového pavilonu, který ještě nebyl dokončen, ale byl určen přímo pro ně. Zpočátku k němu přiléhal jeden velký výběh, do kterého chodili společně nosorožci dvourozí a tuponosí jižní. Od roku 1976 byl prostor rozdělen do třech výběhů a jednoho odstavného dvorku, který může být využíván jako dočasný prostor při úklidu nebo i samostatný výběh. Samotný pavilon disponuje až sedmi chovnými boxy. Přímo k výběhu přiléhají dva výběhy, oddělené zídkou s vegetací. Každý výběh disponuje přístřeškem a kalištěm. Zatímco druhý výběh je ze dvoustran obehnán suchým příkopem, první výběh má po stranách zídky a vpředu je pozvolný příkop. V letech 2023–2024 probíhala celková rekonstrukce tohoto pavilonu, která přinesla kompletní změnu podlah, zdí, dělících sloupů, vrat, oken, zvětšení vnitřních kališť a další. Přibyl také další výběh, po straně pavilonu, skrytý za dřevěnou palisádou.

První pavilon (A), stav po rekonsrtrukci v letech 2023-2024.

Foto (c) Michal Peterka

První výběh u prvního pavilonu (A1), od druhého výběhu oddělený zídkou se zelení, od výběhu žiraf a zeber oddělen nízkou zídkou. Výběh se vpředu svažuje a nemá tak suchý příkop.

Foto (c) Michal Peterka

Druhý výběh u prvního pavilonu (A2), oddělený ze dvou stran suchým příkopem.

Foto (c) Michal Peterka

Třetí výběh u prvního pavilonu (A3), postavený během rekonstrukce pavilonu v letech 2023-2024. Výběh se nachází na pravém okraji pavilonu, je propojitelný s prvním výběhem a má nejmenší rozlohu ze všech zdejších výběhů pro nosorožce, ale umožní dalším nosorožcům z pavilonu chodit do výběhu.

Foto (c) Michal Peterka

Druhý pavilon obydleli nosorožci v roce 1973, ačkoliv byl původně určený pro zebry, nakonec v něm skončili nosorožci. Tento pavilon je o polovinu menší než první, disponuje pěti boxy a přiléhá k němu jeden výběh, vzniklý rozdělení v roce 1976. Od druhého výběhu a návštěvníků je oddělen suchým příkopem a lze v něm nalézt přístřešek, kaliště i vzrostlé stromy. Pavilon v roce 2016 prošel rozsáhlou rekonstrukcí, v rámci kterého byl pavilon zpřístupněn návštěvníkům. Z jednoho boxu byla vytvořena krytá expozice, kde nosorožce od návštěvníků odděluje sklo. Podlaha je částečně gumová, částečně ze štěpky.

Zrekonstruovaný druhý pavilon (B)

Foto (c) Michal Peterka

Vnitřní expozice, která vznikla při rekonstrukci druhého pavilonu.

Foto (c) Michal Peterka

Výběh u druhého pavilonu (B1) v roce 1981. Určení nosorožců z fotografie je obtížné. Při podrobnějším pohledu jsou patrné spíše menší rohy, což by odpovídalo mladším zvířatům. Mohlo by jít tedy o někoho ze čtveřice Jimm, Isis, Elvíra a Sali. V roce 1981 docházelo k postupnému zapojování Jimma do skupiny, a tak je možné, že na fotce právě taková socializace s jedním z nosorožců probíhá.

Foto (c) Ondřej Němec

První výběh u druhého pavilonu (B1) v současnosti - ze dvou stran oddělen suchým příkopem, u pavilonu je zeď s průhledy, které ocení především děti, nicméně nosorožci do těchto míst chodí pravidelně kálet, takže zas tak oblíbený kout to není.

Foto (c) Michal Peterka

V letech 1986 až 1990 využívali nosorožci také prostory tzv. nové karantény, objektu v zázemí zoo, a to z důvodu nedostatku místa v původních pavilonech. Není zcela zřejmé, kolik boxů v budově bylo, naráz tu žili maximálně tři nosorožci. Po jejich odchodu již nebyl objekt tak velkými zvířaty využíván. 

V letech 1986–1990 byl postaven nový, třetí, dosud největší pavilon pro nosorožce, který byl primárně určený pro chov nosorožců tuponosých severních, dále nosorožců indických a v menšině i nosorožců dvourohých, kteří postupně v pavilonu převládli. Pavilon je rozdělen do dvou křídel, z nichž každý disponuje 10 boxy, přičemž v každém křídle jsou 3 boxy vzájemně propojitelné. V přepouštěcím koridorů kolem průchozí z pavilonu do výběhů je umístěna váha. Na pavilon navazuje celkem 5 výběhů a jeden dvorek. První výběh je nejmenší, druhý a třetí jsou podobně velké. Čtvrtý výběh se po rozšíření o návštěvnickou cestu a část výběhu žiraf a antilop stal největším výběhem s rozlohou více než 3 a půl tisíce m2. Téměř tři tisíce m2 má poté pátý výběh, poslední výběh, původně určený pro stádo nosorožců tuponosých severních. Po zrušení návštěvnického okruhu v roce 2014 a vytvoření lávky přes velký výběh jsou první a druhý výběh pro návštěvníky nepřístupné a viditelné pouze ze slepé cesty u prvního a druhého pavilonu, přes výběh žiraf a zeber. Všechny výběhy disponují přístřeškem, všechny kromě třetího také kalištěm. Nosorožci dvourozí využívají primárně první a druhý výběh, ve třetím a pátém se střídají se samci nosorožců tuponosých jižních. Čtvrtý je pak čistě pro stádo nosorožců tuponosých jižních. V následujících letech čeká i tento pavilon generální rekonstrukce, která bude vzhledem k počtu zde žijících nosorožců zřejmě velmi složitá.  

Třetí pavilon (C), focený přes výběh žiraf, zeber a antilop.

Foto (c) Michal Peterka

První výběh u třetího pavilonu (C1), jeho levá část, dnes je nepřístupný.

Foto (c) Michal Peterka

Druhý výběh u třetího pavilonu (C2), jeho levá část, dnes je nepřístupný. Do části výběhu je vidět z lávky mezi výběhy žiraf.

Foto (c) Michal Peterka

Třetí výběh u třetího pavilonu (C3), nepřístupný, nicméně celý viditelný z lávky, přes čtvrtý výběh (C4), který využívá stádo nosorožců tuponosých jižních a je blíže představen ve článku o historii chovu tohoto druhu.

Foto (c) Michal Peterka

Pátý výběh u třetího pavilonu (C5), největší výběh pro nosorožce dvourohého, několikrát využit pro skupinu samic s mláďaty či pro odrostlá mláďata, původně pro nosorožce tuponosé severní.

Foto (c) Michal Peterka

Dvorek u pavilonu, který je využíván i jako výběh.

Foto (c) Michal Peterka