Transporty

V rámci třetí výpravy do Afriky přivezl Josef Vágner první nosorožce tuponosé jižní do královédvorské zoo. Ti, stejně jako všichni ostatní importovaní nosorožci, pocházeli z jihoafrického Umfolozi. Prvním transportem bylo dovezeno celkem sedm nosorožců ve věku tří až pěti let. Původní stádo tvořili dva samci – Joe a Dan, a pět samic – Zuzi, Edita, Saša, Vanda a bezejmenná samice, která uhynula již v karanténě krátce po svém příchodu. Další pětice, tentokrát dvouletých nosorožců přišla o dva roky později, z nichž jediný samec, pojmenovaný Faru, uhynul již v karanténě. Zbylé čtyři samice Dinah, Zamba, Tessa a Faith se připojily k původnímu stádu. Poslední nosorožci z Vágnerových výprav přicestovaly v roce 1973, samice Uzima a samec Nathal, kteří byli podle některých zdrojů matka se synem. Důležitý by v tom případě byl věku Uzimy, který se ale podle různých zdrojů liší – podle některých přišla jako dvouletá, podle jiných jako sedmiletá, což by odpovídalo věku mladé matky. Nosorožci byli první měsíce umístěni v karanténě. V letech 1971 a 1972 trávili zimní období na centrálním zimovišti, letní období poté trávili v nápodobě afrického kempu. V roce 1973 byl pro ně dokončen pavilon, do kterého se celé stádo přemístilo.

Nosorožci tuponosí jižní v Africkém kempu

Foto (c) Safari Park Dvůr Králové

Cesta k mláděti

V novém pavilonu byli nosorožci rozděleni do třech boxů podle doby příchodu, do venkovního výběhu chodili všichni společně, a to i s nosorožci dvourohými. V roce 1974 došlo k prvním odchodům – do ostravské zoo odešel mladý pár Nathla a Dinah (více v článku o chovu v ostravské zoo). V témže roce odešla také samice Uzima, která byla prodána firmě Demmer, která ji následně přeprodala do Grunwaldu, odkud již v roce 1985 zamířila do italského Fasana, kam odešla i se samcem Antonem. Tam žila bez potomků a uhynula nejspíš v roce 2022. Ve Dvoře zůstalo devět nosorožců, dva samci a sedm samic, přičemž chov dvou dospělých samců přestával být vhodný, a tak byl trvale oddělen samec Joe. Samec Dan žil ve dne i v noci trvale se staršími samicemi Zuzi, Sašou, Editou a Vandou a přes den ve výběhu i s mladšími samicemi Zambou, Tessou a Faith. Dan se právě o tuto trojici mladých samic začal velmi zajímat a začal je pářit, pravděpodobně kvůli tomu, že s nimi nebyl trvale spojen.

Nosorožci u prvního pavilonu

Foto (c) Safari Park Dvůr Králové

Jako úspěšné se ukázalo spojení se samicí Faith, která v dubnu 1975 zabřezla. Faith nebyla před porodem oddělena, zůstala v boxu s Tessou a Zambou a 15. srpna 1976 porodila první mládě nosorožce jakéhokoliv druhu na našem území. Sameček Fali se bohužel nedožil rána, protože byl v boxu ušlapán. Ačkoliv šlo o smutnou událost, pro ošetřovatele to bylo poučení do budoucna, aby samice nosorožců před porodem vždy oddělovali. V roce 1976 přišel z Gelsenkirchenu samec Rushden, který byl ve Dvoře dočasně v karanténě a po pár měsících zamířil do liberecké zoo. Již o několik měsíců dříve zamířila do Liberce samice Edita (o osudech libereckých nosorožců si můžete více přečíst v samostatném článku). V roce 1977 přišla přes firmu Demmer pětiletá samice Šmudla, která měla původ rovněž v Umfolozi. V tomto roce se také do stejného pavilonu přestěhovalo stádo severního poddruhu. V průběhu roku byla opětovně napářena samice Faith a rovněž samice Tessa. Jako první porodila Faith, na začátku dubna 1978 porodila své druhé mládě, samičku Fatty. Tessa své první mládě, samečka Tenyho, porodila v prosinci 1978. Obě mláďata byla odchována zcela bez problémů. Otcem obou mláďat byl samec Dan, dodnes jediný chovný samec nosorožce tuponosého jižního u nás.

Tessa s Tenym

Foto (c) Safari Park Zoo Dvůr Králové

Ukončení chovu

Slibně se rozvíjející chov jižního poddruhu ukončilo rozhodnutí zaměřit se čistě na chov severního poddruhu, který rychle mizel z přírody a v lidské péče takřka nebyl chován. V téže době byla královédvorská zoo nesmyslně obviněna z úmyslného křížení obou poddruhů, což je čistý nesmysl. Jediný známý hybrid byla v roce 1978 narozená samice Nasi, jejíž matka severního poddruhu Nasima byla napářena samec jižního poddruhu Arthurem v předchozí zoo v Knowsley. Ve Dvoře byly oba poddruhy vždy odděleny a k žádnému křížení dojít nemohlo. Již v roce 1979 odešli první nosorožci – pár Joe a Zuzi zamířil do zlínské zoo (více v samostatném článku) a teprve roční samec Fatty zamířil do maďarského Veszprému. Byl první zdejším nosorožcem, nicméně na delší dobu také posledním – v roce 1982 uhynul a znovu byl zdejší chov obnoven až v roce 2007, kdy přišel samec Pablo, který krátce pobyl v ústecké zoo. Samcie Vanda byla prodána firmě Ruhe, která ji následně prodala do Spojených arabských emirátů, do Zoo Al Ain, kde žil samec Burli. O dva roky se minula se samicí severního poddruhu Tofachou, který tu žila od roku 1973.

Největší část odchodů nastala v roce 1980. Do ústecké zoo zamířily nejprve samice Saša a Zamba, které následoval chovný samec Dan, který se v Ústí stal rovněž třikrát otcem (více o ústeckých nosorožcích v samostatném článku). Trojice nosorožců rovněž zamířila do polské Zoo Wroclaw – samec Teny a samice Tessa a Šmudla, kteří založili zdejší chov a byli zároveň zdejšími jedinými nosorožci tuponosými. Šmudla uhynula v roce 1985, Tessa s Tenym žili společně ve Wroclawi dalších takřka 20 let. Tessa uhynula v roce 2004, Teny žil ve Wroclawi následující tři roky, kdy odešel do francouzského Amnéville, kde v roce 2008 uhynul.

Tessa s Tenym ve wroclawské zoo

Foto (c) Vladimír Čech

Posledním nosorožcem jižního poddruhu, který ze Dvora odešel, byla chovná samice Faith, která odešla do polské Zoo Chorzów u Katowic. Tam chovali pár nosorožců Bos a Ola, kteří přišli již v roce 1971. Faith svůj chovný potenciál mnohokrát zúročila i v nové zoo, ve které porodila celkem sedm mláďat, společně s dvěma dvorskými tedy celkem devět. Nicméně, z našeho pohledu je tím nejzajímavějším hned její první zdejší mládě, samec Sumik, který se narodil již v dubnu 1981. Faith odešla ze Dvora v říjnu 1980 a vezmeme-li v potaz, že březost u nosorožců tuponosých trvá přibližně 16 měsíců, je naprosto evidentní, že otcem mláděte nemůže být samec Bos, ale tehdy ještě královédvorský samec Dan! Ten je tak otcem nikoliv šesti mláďat, jak se obecně informuje, nýbrž sedmi. Faith v Zoo Chorzów odchovala celkem čtyři mláďata – samce Sumika (*1981), Tam Tama (*1986) a Zuluse (*1994) a jedinou samici Hope (*2001). Tam Tam dodnes žije v Plaisance-du-Touch, Zulus a Hope žijí stále v Zoo Chorzów. Faith uhynula v prosinci 2018.

Faith (v popředí) a její jediná dcera Hope v Zoo Chorzów.

Foto (c) Michal Peterka

Stimulace a výpomoc

Nosorožci tuponosí jižní se do královédvorské zoo vrátili po rovných deseti letech, v srpnu 1990. Z Kolína nad Rýnem přišel nechovný pár Frankie (*1966) a Sanni (*1968), jehož cílem měla být stimulace nosorožců tuponosých severních k rozmnožování. Oba nosorožci mají původ v jihoafrickém Umfolozi, Frankie před příchodem do Kolína nad Rýnem chvíli žil i v Pretorii. Do Kolína přišel v roce 1969, Sani poté v roce 1972. Jejich pobyt v zoo ovšem nepřinesl žádný viditelný výsledek, a tak v roce 1996 odešli do Monde Sauvage Safari v belgickém Aywaille, kde již 20 let žila samice Sophie a kde společně dožili. Sanni uhynula v roce 2007 a Frankie o rok později. 

V mezičase přicestoval do Dvora mladý samec Doran z ústecké zoo, kde již překročili kapacitu svého pavilonu a královédvorská zoo se samce dočasně ujala, než v roce 1996 odešel do brazilského Belo Horizonte.

Sanni (vlevo) se samicí Nasi, jediným známým křížence seevrního a jižního poddruhu

Foto (c) Jan Žďárek

Obnova chovu

Definitivní návrat k chovu jižního poddruhu nosorožců tuponosých nastal v roce 2010, kdy se jednak uvolnily kapacity po odchodu čtveřice nosorožců tuponosých severních do Afriky, a kdy se po 36 letech vrátil z ostravské zoo devětatřicetiletý samec Nathal. Důvodem jeho návratu byl jednak jeho osamělý chov v Ostravě a jednak rekonstrukce pavilonu, ve kterém do té doby žil. Ve Dvoře byl spojen se samicí severního poddruhu Nabiré – o případném křížení obou poddruhů již nemohla být řeč vzhledem ke stáří a zdravotním neduhům obou zvířat.

Za účelem zvětšení stáda a návratu k chovu jižního poddruhu byla v dubnu 2013 dovezena z německého Hodenhagenu devítiletá samice Jessica. Ta za sebou v době příchodu měla již jeden porod – v roce 2000 porodila samici Rebecu. Jessica byla spojena s oběma nosorožci, kteří utvořili fungující, menší stádo. Po úhynu Nabiré v červenci 2015 byl na sklonku roku z belgické Pairi Daizy dovezen nový samec Pamir. Ten se narodil v roce 2008 a v roce 2012 byl společně se samicemi Madibou a Eleonor převezen do Pairi Daizy. S Eleonor se před odchodem do Dvora stihl spářit, díky čemuž se v březnu 2016 narodil samec Sethemba Vasta. S Jessicou utvořil dvojici a Nathal od té doby žil víceméně sám, i když stále ve společnosti nosorožců.

Nathal na podzim 2016

Foto (c) Michal Peterka

Jessica s ještě původním, dlouhým rohem

Foto (c) Michal Peterka

Ke konci roku 2016 přicestovala z německého Erfurtu samice Temba (*1997), který má původ v jižní Africe a do Erfurtu se dostala ve věku jednoho roku společně se samicí Numbi. Za svůj života měla dvě mláďata, samici Tuli a samce Amariho. Po odchodu původního samce Kiwu k ní a Numbi byl dovezen ústecký odchovanec Dino, se který ale žádné mládě již neměla. Společně s Jessicou vytvořily nerozlučnou dvojici, přičemž po zkrácení rohů byly pouhým okem takřka nerozeznatelné. V roce 2017 uhynul stařičký samec Nathal. Ve stejném roce proběhla na veřejnosti velmi diskutované zkrácení nosorožčích rohů. Stalo se tak z důvodu bezpečnosti poté, co v březnu téhož roku byl ve francouzském Thoiry zavražděn mladý nosorožčí samec Vince, kterému byly následně odřezány rohy. Společnost i přes veškerou snahu nicméně stále nechápe, že zkrácení rohů nosorožcům nijak neubližuje a jde pouze o stejný princip jako v případě stříhání vlasů či nehtů. Rohy byly zkráceny všem tehdejším nosorožcům tuponosým.

Protože nosorožci tuponosí jsou stádová zvířata a kapacita pavilonu příchod dalších zvířat dovolovala, proběhly v letech 2018 a 2020 celkem tři transporty, které rozšířily zdejší stádo. V roce 2018 přicestovala samice Jabulani z francouzského Montpellier. Jabulani se v roce 2001 narodila v Jihoafrické republice, odkud v roce 2003 zamířila společně se samicí Mafunyane do Montpellier, kde tou dobou žil samec Cassisus. Žádný z nosorožců se nikdy nerozmnožil, a tak byla Jabulani na doporučení přesunuta do Dvora Králové. Důvodem, proč se dosud nerozmnožila, je možná její až panický strach ze samců, kdy začíná bezdůvodně na samce útočit. Kdykoliv je Pamir ve skupině se samice a jen se trochu přiblíží, Jabulani okamžitě frká a při větším přiblížení útočí.

V budoucnu by se některá ze samic, zřejmě nejmladší Gaya, mohla stát náhradní matkou pro embryo severního poddruhu nosorožce tuponosého. Náhradní matky budou rozděleny mezi Afriku a Evropu, přičemž v Evropě by v úvahu připadaly zoologické zahrady v Berlíně a Dvoře Králové, jak řekl v jednom z rozhovorů ředitel parku Přemysl Rabas. Je tak možné, že by z tímto účelem mohli být dovezeni další nosorožci, čemuž by však předcházela výstavba nového pavilonu.

Pamir

Foto (c) Michal Peterka

Temba po bahenní koupeli 

Foto (c) Michal Peterka