Poslední šance pro severní bílé nosorožce

Důvod transportu

Poslední šance pro severní bílé nosorožce je velmi výstižný název projektu, který má za cíl zachránit severní poddruh nosorožce tuponosého. Na záchranně se podílí několik institucí po celém světě, které jsou od roku 2015 soustředěny pod konsorcium BioRescue, přičemž vedoucí úlohy mají Safari Park Dvůr Králové, jakožto majitel posledních přežívajících nosorožců a jediné místo v lidské péči, kde se dosud podařilo severní poddruh rozmnožit a Leibniz Institute for Zoo and Wildlife Research (zkráceně IZW), uznávaná mezinárodní organizace zaměřující se na ochranu zvířat pomocí různých metod, včetně umělé reprodukce. Dalšími zapojenými organizacemi jsou Centrum Maxe Delbrücka, laborartoř Avantea, Univezity v Kjúšú a Padově, Rezervace Ol Pejeta, Kenya Wildlife Service a další. Vedoucím celého projektu je prof. Thomas Hildebrandt z IZW.

Záchrana severního poddruhu by se dala počítat již od samotného transportu stáda nosorožců do královodvorské zoo v roce 1975. Intenzivnější snahy posléze začaly po roce 2000, po narození poslední mláděte ve Dvoře Králove, samice Fatu. Dvorské samice podstoupili několik umělých inseminací, leč žádná nebyla úspěšná. Od roku 2007 se tak rodila myšlenka na návrat reprodukce schopných nosorožců do volné přírody, která by samicím pomohla zlepšit hormonální cykly. V té době žilo na celém světě, v lidské péči, celkem osm nosorožců - dva v San Diegu (Angalifu a Nola) a šest ve Dvoře Králové (Sudán, Suni, Nesárí, Nabiré, Nájin a Fatu).

Fatu, Nájin a Sudán.

Foto (c) Safari Park Dvůr Králové

Vyšetření a příprava na transport

Před samotným transportem bylo potřeba nosorožce vyšetřit a určit tak, zda jsou vhodní pro transport a záchranu svého druhu ve volného přírodě. Již předem byla z transportu vyloučena samice Nesárí, a to jednak kvůli vysoké věku a jednak kvůli nádorovým změnám na vaječnících. Po vyšetření v červenci 2009 byla z transportu rovněž vyřazena samice Nabiré, která měla nádor v děloze a cysty na vaječnících. Obě samice tak byly odděleny a zůstaly tam, kde prožily víceméně celý dosavadní život. Zbylá čtveřice, samci Sudán a Suni a samice Nájin a Fatu, se v rámci vyšetření ukázali jako zdraví jedinci, vhodní k transportu do Afriky. Během vyšetření byli nosorožcům odebrány biologické vzorky a od samců vzorky spermatu, které byly zmraženy pro budoucí účely. Nosorožci začali být postupně navykáni na transportní bedny, postupně v nich trávili stále delší a delší dobu, aby si zvykli na poměrně dlouhý transport, dlouhý více než 20 hodin. Bedny byly pro ně vytvořeny na míru. Kromě Sudána byli všem nosorožcům zkráceny rohy. Kromě zkušené týmu dvorských ošetřovatelů a veterinářů přicestovali na pomoc ještě veterinář Pete Morkel, na slovo vzatý odborník na přesuny velkých zvířat, vysoce uznávaný veterinář divokých zvířat v Africe a ochránce přírody, a ošetřovatelka Berry White, která pomáhala s africkými transporty nosorožců z anglického Port Lympne.

Vyšetření samice Nabiré

Foto (c) Safari Park Dvůr Králové

Co se týče samotné destinace, tak od samého počátku byla upřednostňována Keňa, konkrétně Rezervace Ol Pejeta. Zajímavostí je, že Ol Pejeta měla co do činění s nosorožci tuponosými severními již v minulosti. V roce 2004 existoval plán, který hodlal z konžského národního parku Garamba přesunout pět nosorožců, tvořících tehdy polovinu poslední divoce žijící populace, právě do keňské Ol Pejety, a to kvůli vnitropolitickým bojům. Přesun se bohužel nepodařilo uskutečnit a zbylá populace byla zabita pytláky. Podobný případ téměř nastal i v případě tohoto transportu, neboť v roce 2008 vypukly v Keni občanské nepokoje a zdejší situace nebyla bezpečná. Druhou variantou se tak stala soukromá rezervace Rooipoort v Jihoafrické republice. Ta se ukázala jako vhodná, nicméně v JAR v té době začalo znovu bujet pytláctví, zároveň se v Keni situaci uklidnila, a tak byla definitivně vybrána rezervace Ol Pejeta.

Odborný i laický svět se tehdy rozdělil na dvě poloviny, kdy jedna transport podporovala a druhá rezolutně odmítala. Odmítavé názory se soustředily zejména kolem přílišného rizika spojeného jak s transportem samotným, tak i s africkou destinací. Dle nich by bylo lepší pokračovat s umělými inseminaci, kterých ovšem bylo podstoupeno několik a bezvýsledně. Šance na rozmnožení byla od začátku malá, možná i bláhová, ale pořád existovala. V prostředí zoologických zahrad bylo za šedesát let chovu byla odchována pouze čtyři mláďata, a to na jediném místě. Přesun do přirozených podmínek tak představoval poslední přirozenou naději, jak tento druh zachránit.

Samec Sudán s bednou pro transport

Foto (c) Dana Holečková

Samotný transport

Samotný transport započal v brzkých ranních hodinách 19. prosince 2009. Nejprve byly naloženy Nájin a Fatu, posléze i samci Sudán a Suni. Nákladní auta následně bedny převezla na pražské letiště Ruzyně (dnes letiště Václava Havla), a to za doprovodu policie, který zajistila plynulý převoz. Na letišti na nosorožce čekal Boeing 747 společnosti Martinair, který speciálně kvůli nosorožcům udělal zastávku v Praze, neboť obvykle létá pouze z Amsterdamu. Po více než sedmihodinovém letu přistáli nosorožci v Nairobi, kde byli přeloženi na nákladní vozy společnosti DHL, které je převezli do cíle jejich cesty, rezervace Ol Pejeta. Celá cesta trvala 26 hodin a nosorožci ji zvládli bez větších problémů.

Nakládání beden na nákladní vozy přímo v zoo.

Foto (c) Safari Park Dvůr Králové

Suni v transportní bedně, na fotce společně s Berry White

Foto (c) Safari Park Dvůr Králové

Život v Ol Pejetě

Po vypuštění z beden zamířili nosorožci do aklimatizačních bom. Z těch byli posléze vypuštěni do větších ohrad, kde byly i místní keře a rostliny. Následně začaly přesuny nosorožců, které se v průběhu let několikrát opakovaly. Nejprve byl Sudán spojen s Nájin a Fatu ve velkém výběhu, který obývalo i pět jižních samic. Obě samice byly postupně od Sudána odebrány a přesunuty k Sunimu, který se s oběma samicemi pářil. Sudán zůstal několik let se skupinou samic jižního podruhu, se kterými se i pářil. Žádné z páření nicméně neskončilo březostí ani jedné ze samic.

Suni, Fatu a Nájin

Foto (c) Miroslav Bobek

Jelikož Nájin ani Fatu nezabřezly, přišel na řadu dovoz chovného samce jižního poddruhu Kingiho z vedlejší rezervace. Předtím byl Sudán odpojen od skupiny jižních samic a umístěn do menší ohrady. K těm se připojil právě Kingi a s ním i Nájin s Fatu. I když se s oběma samicemi pravděpodobně spářil, ke kýženému zabřeznutí nedošlo. V říjnu 2014 přišla z rezervace špatná zpráva – samec Suni byl ve svém výběhu nalezen bez známek života. Příčinou smrti byl pravděpodobně srdeční kolaps. Následně bylo provedeno vyšetření pohlavních orgánů samic Nájin a Fatu. Výsledky byly zdrcující. Nájinina děloha sice obsahuje několik malých nádorů, které by však případnému zabřeznutí nebránily. Hůř jsou na tom však její zadní nohy a je možné, že by větší váhu již neunesla. Překvapivější, smutnější, výsledky přineslo vyšetření Fatu. Její děloha prodělala patologické změny, které zabraňují dalšímu zabřeznutí. Tyto změny mohl způsobit potrat (!) nebo infekce zanesená při páření. Po tomto zjištění žjištění již Nájin a Fatu se samci nebyly spojovány a žily se stádem samic jižního poddruhu, v posledních letech poté ve trojici se samicí Tauwou.

Nájin v únoru 2018

Foto (c) Jana Hajduchová

Fatu v únoru 2018

Foto (c) Jana Hajduchová

V únoru 2018 prakticky celý svět upnul zrak na Sudána, posledního samce svého druhu, jehož zdravotní stav se začal zhoršovat. Na konci roku 2017 se mu na noze rozšířila infekce, kterou se podařilo medikací utlumit a Sudánův stav se začal zlepšovat, nicméně v březnu se situace obrátila. Po krátkodobém zlepšení se jeho stav zhoršil natolik, že bylo přistoupeno k jeho eutanázii. Sudán se jako poslední samec svého druhu na celé planetě stal mediálně slavným a pomohl tak mezi širokou veřejnost dostat povědomí o severním poddruhu nosorožce tuponosého.

Sudán

Foto (c) Jana Hajduchová

Budoucnost

V současnosti na světě přežívají poslední dva nosorožci tuponosí severní – Nájin a Fatu, z nichž ani jedna nemůže zabřeznout. Veškeré snahy se tak nyní upínají k vědecké sféře, které má nakročeno k záchraně tohoto poddruhu, který spočívá v následujících postupech:

1) Ve spolupráci s týmem IZW je vytvářen postup tzv. oplodnění in vitro. Tento postup zahrnuje odebrání vajíček od samic severního poddruhu, která budou laboratorně oplodněna spermatem od severního samce. Oplodněná vajíčka budou následně vložena do náhradní matky jižního poddruhu. Jde o naprosto inovativní metodu, která do té doby u nosorožců nebyla vyzkoušena. První pokusy o odebrání vajíček byly vyzkoušeny na samicích jižního poddruhu, po zvládnutí této metodiky začaly být vajíčka odebírána od Nájin a Fatu. Ještě před tím se v italské laboratoři Avantea v Cremoně, kde jsou následně zákroky s embryemi prováděny, podařilo vytvořit hybridní embryo z vajíčka od jižní samice a spermie od severního samce. V roce 2019 se poté podařilo odebrat první vajíčka od Fatu a Nájin, z nichž se následně podařilo vytvořit dvě embrya. Do současnosti (únor 2024) již bylo celkem vytvořeno 30 embryí. Všechny pocházejí od samice Fatu a byly oplodněny spermatem samců Suniho a Angalifu, který je k Fatu úplně nepříbuzný. Od odběrů u Nájin bylo upuštěno v roce 2021, a to vzhledem k přihlédnutí k jejím věku a zátěži spojené se zákroky. Vše tak nyní postupně směřuje k další části projektu, kterým je vložení embryotransfer, tedy přenos embryí do náhradních matek jižního poddruhu. Vše bude nejprve vyzkoušeno s embryi jižního poddruhu, přičemž první embryotransfery již proběhly a přinesli skvělé výsledky. Do samice jižního poddruhu Curry v Ol Pejetě bylo vloženo embryo, jehož vajíčka pochází od samice z Pairi Daizi a spermie od samce ze Salzburgu. Curry vlivem záplav a následné infekce bohužel uhynula, nicméně v jejím těle byl objeven zdravý, rostoucí plod, který je známkou, že celý proces funguje a lze v něm pokračovat. Optimistický výhled, kdy by mohlo být vložení první embryo severního poddruhu do náhradní matky, počítá s horizontem dvou až tří let. Případní mláďata by následně měla být jak v Africe, tak rovněž v Evropě.

2) Druhou větví projektu, která se snaží o zachování severního poddruhu nosorožce tuponosého na naší planetě je výzkum kmenových buněk, na kterém pracují laboratoře po celém světě. Výzkumný ústav udržuje živé kultury 12 zvířat. Výrazného pokroku bylo dosaženo v roce 2022, kdy se odborníkům z univerzity v Ósace podařilo vytvořit tzv. primordiální zárodečné buňky z indukovaných pluripotentních kmenových buněk severního bílého nosorožce – samice Nabiré. Tyto buňky jsou jakými si předchůdci vajíček a spermií a jejich dalším výzkumem by mohly vzniknout nové reprodukční buňky. Odběry oocytů u Fatu nemohou probíhat do nekonečna, a právě kmenové buňky tak jednou mohou hrát prim v záchraně nosorožců.

Samotný cíl projektu, tedy přirzené rozmnožení nosorožců v podmínkách volné přírody, se tedy nezdařil. Žádné z páření nepřineslo zabřeznutí, nicméně zdravotní stav samic se zlepšil natolik, že se obě samice mohly stát dárkyněmi vajíček, ač embrya se podařilo následně vypěstovat pouze od Fatu. V jednom z mnoha článků o stavu projektu bylo zmíněno, že dosud maximální věk dárkyně vajíček byl 24, od starších samic se vajíčka podařit nezískalo. Znamená to tak, že Fatu, která se v roce 2024 dožívá právě 24 let, má dost možná před sebou jeden z posledních zákroků. I tak je 30 embryií světový unikát a záruka na dlouhou dobu dopředu. Nyní je vše v rukou vědců, náhody, štěstí a víry, zda se skutečně nosorožce tuponosé severní podačí zachránit. 

Nájin a Fatu

Foto (c) Michal Šťastný